Z horského vůdce husopasem - Janek Bednařík

1) Jak se z horského vůdce stane husopas?

Postupně. Nejdřív se horský vůdce stane tátou, který chce být doma. A tak se upozadíš, pracuješ a sedíš za počítačem nebo v autě, telefonuješ a nestíháš. Byl jsem zklamaný, nedávalo mi to smysl. Vzpomněl jsem si na člověka, který hledal odpovědi jako já, a který létal s husami. Přečetl jsem jeho knihy a pořídil si hejno jako on.

2) Našla jsem, že Jessica Meier z NASA vychovala hejno divokých hus krátce před tebou – mluvili jste spolu o tom?

Lidem, kterým se povedlo létat s divokými husami je žalostně málo. Vlastně vím jen o čtyřech. Všechny jsem kontaktoval, ale nereagovali. Až později jsem zjistil, že Jessica zrovna kroužila na ISS kolem Země.

3) Kolik jsi měl vajec a vylíhla se ti všechna?

Měl jsem 12 vajec, ze kterých se mi vylíhlo 8 žlutých, opeřených kuliček.

4) Měl jsi husy pojmenované?

No jasně! Dostaly jména podle hvězd. Sirius, Polárka, Gamma, Deneb...Děcka všechno sledovaly a měly každý vyhlídnuté „své“ vejce. A když se jim vylíhlo, pojmenoval si každý svoje house. A tak přibyl Orion a Vločka. Poslední se vylíhli Castor a Shaula.

5) Husí máma musí několik dní housata zahřívat – jak to dělá husí táta?

Toho jsem se bál, protože housata snadno prochladnou. Když se to stane, nejdou už zachránit a rychle hynou. Abych poznal, kdy je jim zima, chodil jsem s nimi v trávě bosky. Spoléhal jsem na to, že moje nohy byly rozmazlené z bot. Když už mě záblo, hnal jsem housata pod infra-lampu. No a vyšlo to! Přežili jsme všichni housata a já s nimi!

6) Vím, že jsi během létání s husami měl havárii – co se stalo?

Housata jsou ze všeho, co neznají vyplašené. Nikdy jsem neviděl tak vystrašeného tvora, jako byla housata. První let je kritický okamžik, kdy husy poprvé vidí svět z výšky. Je to podobné jako udělat krok do propasti a věřit, že poletíš. A z toho mají obrovský strach, protože jsou tou dobou ještě děti. Takový strach umí překonat jen pouto důvěry. Husí máma jim v takovou chvíli nikdy neuletí. Když jsem s nimi vzlétl já, tak jsem jim uletěl. Měl jsem totiž moc rychlé rogalo, postavené na jiný rychlejší druh hus. Měl jsem dvě možnosti. Buď projekt ukončit, a nebo riskovat a létat dva týdny pomalu a nízko, než husy zesílí natolik, že budou létat rychleji a výš. Husy zvládly postupně první zatáčku, pak druhou, později i třetí. Tu čtvrtou jsem nezvládl já, a když rogalo přestalo létat, zřítil jsem se do pole. Ale dopadlo to dobře.

7) Jak ses s husami dorozumíval – kejhal jsi na ně?

Rozhodl jsem se, že na ně budu mluvit česky. Říkal jsem si, že když na psa mluvíme, a rozumí nám, tak to husy zvládnou taky.

8) Říká se „ty huso hloupá“ – jak na tom husy s inteligencí opravdu jsou?

Patří mezi nejchytřejší zvíře, jaké jsem poznal. To neznamená, že by vyřešily logaritmické rovnice. V čem se nám zcela jistě vyrovnají jsou emoce, empatie. Denně mi dokazovaly jejich vysokou úroveň IQ. Bylo to dechberoucí.

9) Smějí se husy?

Jééé, a jak! A jaký mají smysl pro humor! Zpětně si uvědomuju, že s nimi nebyl den, abych se neusmál. Když je děsíš, nebo dostáváš pod tlak, dají ti najevo, že se jim to nelíbí, mávnou křídly a uletí.

10) Pochyboval jsi někdy během projektu, tápal jsi, nebo bylo vše od začátku zalité sluncem?

Se ví, že jsem pochyboval. Když děláš něco tak neobvyklého, většina lidí si myslí, že ti hrabe. Přijdou chvíle kdy se ti nedaří , nebo zdoláváš překážky, které ti kladou do cesty jiní. Není lehké udržet si v takových chvílích jistý krok a směr. Naštěstí jsem byl obklopený lidmi, kteří mi neváhali pomoci.

11) Vím, že chceš příběh poslat do světa, máš plán jak?

Chci příběh vyprávět autenticky, tak jsem ho prožil. Chystám promítání na scéně ve Voděrádkách, a také v hospicích, protože tam už ten příběh jednou pomohl. Kdo by se chtěl podívat a zjistit víc, najde vše na www.husopas.cz 

12) Jak ses dostal k hospicům?

Když odcházel tchán, ležel v hospici. Volali jsme si a já vyprávěl svůj husí příběh. Vždycky poslouchal a přál si, abych vyprávěl dál, nebo znova to, co už slyšel. Husy mu pomáhaly.

13) Kde bude „hnízdo“, kde budeš husí příběh promítat?

Na statku ve Voděrádkách u Říčan. Je to parádní místo, kde je zároveň dobře a kde je špičková audiovizuální technika. Obojí umožní nechat se unést a prožít příběh naplno.

14) A co film – plánuješ?

To je otázka. Když uvidím, že se vyprávění líbí a husy u lidí uspějí, tak bude mít cenu pustit se do filmu.

15) Otázka na tělo:

Učil jsi na škole, pracoval jsi v Singing Rock, pak v HUDY, spoluzakládal TotalOutdoor, kácel v lese, instaloval telekomunikace ve Švédsku, jsi horský vůdce… říká se, že nikde dlouho nevydržíš. Tak jak to je?

To se mi samozřejmě nelíbí, ale co můžu dělat, když je to pravda. Často jsem nad tím přemýšlel a říkal si, proč vždycky začínám někde zase od nuly, když se mi přitom jinde tak dařilo. A mrzelo mě to. S husama byl čas dívat se kolem sebe a nechat myšlenky toulat se jen tak. A možná proto si dnes myslím, že je štěstí, když můžeš jít svojí cestou. Někdo se celý život zlepšuje v tom, co umí, až se stane mistrem svého řemesla. A to je užitečné a důležité. No a někdo jiný to má zkrátka tak, jako já. Kdybychom byli všichni stejní, kdo by pak chtěl být Husopas a lítat s husama?

Chcete mě podpořit?

Pomozte vytvořit audiovizuální show o putování člověka s divokými husami. Pro děti, dospělé i pro lidi, kteří leží v hospicích. Zážitek pro všechny po celé republice. Posláním projektu je propojit lidi s příběhem divokých hus, inspirovat k zastavení a k nahlédnutí do moudrosti, která tu přetrvává miliony let. Příběh, který jsem prožil, není jen o mně – je o hledání souvislostí, o zpomalení a o odvaze jít svou cestou. Vypráví o nevšedním propojení a poutu mezi divokým zvířetem a člověkem.
Více o sbírce zde: www.wakawai.com

Fotogalerie