První bigwallová zkušenost s ambiciozním cílem - El Capitan - Freerider

Týden za námi a zatím jsme nelezli

Po týdnu aklimatizace v Yosemitu konečně vyrážíme lézt. Jsme zničeni nejen z jet lagu, ale hlavně z přesunů, příprav, balení sviní, dokupování potřebných věcí do stěny a hlavně dohadování se, co opravdu potřebujeme a kolik jídla nabalíme (tam se občas naše názory s Kubou rozcházejí). A co teda to lezení za kterým jsme sem letěli přes celý svět?

Všichni říkají - dejte si Freeblast (první 10 délek cesty Freerider) na rozlez. Jedná se o trošku tricky plotnu, s ne úplně dobrým jištěním v klíčové délce za 5.10d. Říkáme si nějaké 6c by nás nemělo rozházet. A taky že jo pěkně rozlezovka na flash. Jsme pozitivně naladění a hned následující den si jdeme před-tahat svině do stěny.

Logistika a Haulování - essence Bigwallového lezení

Klasicky se to tak dělá, že si lezci před-tahají svině na Heart Ledges (na první velkou polici) po fixních lanech, které tam umístila místní lezecká komunita. Umožňuje to tak následně při „ground up push” netahat velké svině přes Freeblast (první plotnovitá část stěny), kde by to bylo hodně komplikované. Zní to jednoduše, ale opak byl pravdou a nás čekal první střet s realitou. Svině na 7 dní, ve kterých je všechno jídlo, portaledge, spacáky, oblečení a 40 litrů vody jsou opravdu těžké. Nezapomněli jsme ani na pivečko na každý večer a několik kilo jablek - to už se přece v té váze ztratí? Pro mě i pro Kubu byl tohle první bigwall a první zkušenost s taháním sviní neboli haulováním.

Čínská repre, Francouzská armáda a holky z Kanady

Na fixních lanech nejsme zdaleka sami a všem kolem nás to tahání jde extrémně dobře. Jsou to profíci, nebo my jako úplní looseři? Cítíme se zahanbeni a zkoušíme všechny možné taktiky 1:1, 2:1, protiváha, krátké tahy na jeden dřep, dlouhé tahy na několik kroků. V každé délce podle umístění štandu funguje něco jiného a my stále ladíme. Nakonec zatmíme, já nadávám o něco víc a Kuba mě uklidňuje, že jsme měli nejtěžší svině ze všech. Během následujících dní zjišťujeme, že číňané co jsme potkali pod prvními lany jsou ambasadoři z čínského arcteryxu, francouzská armada (jak je nazval Kuba) je známý šamonijský lezec Leo Billon a k tomu dvě kanadské reprezentantky. Haulování do desáté večerní a následná procházka do camp 4 nás totálně odstřelí a musíme si dát rest day.

Ground Up Push a mega držka v plotně

Po odpočinku vyrazíme poměrně do stěny na „ground up push“. Poměrně na lehko znamená, že sebou táhneme všechno co jsme si zapomněli dát do předtahaných sviní - boty, spacáky, další piva, kilo salátu, další rozpustný kafe (kubův největší strach totiž byl, že mu dojde ve stěně kafe) atd. Na začátku nás čeká již známý Freeblast - jako frajeři vyrazíme až odpoledne s posledním sluníčkem s tím že to bude rychlovka. Přece jsme se v tom minule prošli. Plotny jsou spíše moje doména, tak jsme dohodnuti, že klíčovou nepříjemnou délku Freeblastu potáhnu já. Trošku mě podvědomě děsí, i přesto že jsem ji pár dní zpět vylezla úplně klidu. Dokonce jsem si šla koupit offset, který by měl ideálně jít do posledního pinscaru (dírka po skobě) odkud je odlez plotnou k prvnímu nýtu. Lezu sebevědomě, zakládám nový friend a sebevědomě odlézám plotnou. Nechápu jak se to mohlo stát, ale těsně před cvaknutím prvního nýtu mi ujíždí noha. Moje noční můra se stává realitou, křičím a padám do plotny pod sebou, nový offset vytrhnu a několikrát se cestou omlátím o stěnu. Pád do plotny, deset metrů možná spíš víc a jsem slušně omlácená. Jak je tohle možný? Nakonec to rozdýchám a délku tahá s přehledem Kuba a lezeme už na pohodu dál až k našim sviním na Heart Ledges.

Hlava v háji

Krom odřenin jsem si po fyzické stránce žádnou újmu neodnesla, ale bohužel si vůbec nevěřím. Hlavně nohám/lezečkám. Neustále mám v hlavě - „co když teď spadnu?“ V příštích dnech kromě klíčových délek čeká spousta šestkových délek, většinou spár všech různých rozměrů, kde je potřeba se rychle hýbat a věřit si. Vždyť přesně tohle mi šlo, po letošní sezóně na písku jsem si konečně jsem si věřila i v delších odlezech a teď je to všechno najednou pryč.

Další střet s realitou - Je vůbec možný lézt takhle pomalu? 7 dní na 30 délek? Jakože doopravdy? Další den se tam podaří vylézt dokonce 3 délky - začínáme za tmy a končíme za tmy. Fakt ten bigwall není ta pohoda co jsme si vysnili? Hned v první délce s bouldrem za 12a projistotu pouštím šanci na svůj RP přelez. Sice ho rychle a docela na pohodu zkroknu, ale hned za námi je dvojka a návrat traverzem je komplikovaný a už se nevracím. Nevěřím si a nechci zdržovat. No nic AF (all free se taky počítá). Kuba na prvním se vrátil, vylezl a jde zatím čistě!

Třetí den ráno mám pocit, že tohle prostě nemůžeme dát. Všechno nám jde strašně pomalu a cítím se hrozně - jsem rozbitá z pádu ale i z tahání. Neměli jsme se přece jen nabalit trošku víc na lehko? Nadávám na piva, jablka i kilovou láhev jablečného pyré, bez které Kuba odmítl opustit povrch zemský. Navíc nás ten den čeká Monster Offwidth! Kuba klíčovou délku dne udatně posílá a já s menšími problémy supím za ním.

Únava se sčítá a klíčové délky před námi

Ráno se budíme ještě víc rozbití, je vedro a dohodneme se, že potřebujeme rest. Zároveň, ale víme, že už máme jen 4 dny než se pokazí počasí a klíčové délky Boulder problem (7c+) a Enduro Corner (7b) stále před sebou. Koukáme na videa Babsi a Alexe a snažíme se nasát betu. Primárně teď hrajeme za Kubův přelez nebo případně za tým RP. Spíme po klíčovou délkou a vstaneme ve 4:00 ať lezeme než začne být teplo.

Moc si užíváme tohle projektování v půlce velké stěny. Je to fakt super a navíc na nýtech, bez odlezu, bez strachu. Pkusy jak na Rovišti. Podaří se nám každému rozklíčovat část. Během dne se pak posouváme o polici výš a další den brzy ráno se vracíme ještě na jednu sešnu. Mame oba zkroknuto, ale RPčko nepadlo (Kuba byl, ale dost blízko). Je nám jasné, že teď musíme zapnout autopilota a valit za jakýchkoliv okolností nahoru. Ještě ten večer Kuba leze a fixuje Enduro corner. Zkouším to taky, ale jsem vyčerpaná. Být od 3 od rána na nohou a nezastavit se a ještě v deset večer zkoušet koutek za 7b? Myslím že jsem narazila na svůj limit!

Závody s bouří, nejhezčí délky na závěr a hlavně na lehko

Ráno nás čeká zase brzké vstávání a zbývá 6 délek nahoru, aby jsme to stihli před bouří. Vrchní délky jsou asi nejhezčí z celé cesty. Saháme si na dno a na štandech usínáme. Top OUT = euforie, jídlo a totální odpadnutí :-)

Kubův velkolepý návrat

O deset dní později se Kuba rozhodne vsadit všechno co má a vrátit se na pokus. Povedlo se a má v kapse super přelez! O tom více v podcastu na e-montaně.

Co s sebou na El Capitana?

Fotogalerie

Text a foto: Klárka Kuželová